Svátek má: Xenie

Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Není sláva, jako sláva pane Kejvale

V Japonsku skončily letní olympijské hry, které byly naplánovány na rok 2020, ale kvůli covidové pandemii bylo možné je v okleštěné podobě uskutečnit až letos

Už dlouho před jejich začátkem jsem spolu s dalšími upozorňoval na nesoulad Stanov Českého olympijského výboru nejen s českou platnou legislativou, ale také s Olympijskou chartou (OCH). Ctím tradici, která velí dát během olympiády klid zbraním a volný průchod čestnému sportovnímu zápolení. Proto jsem i já na těch několik dnů odložil své zásadní připomínky k organizaci a fungování Českého olympijského výboru (ČOV) a společně s ostatními příznivci sportu jsem se zájmem sledoval průběh olympijských soutěží, těšil se z očekávaných i překvapivých úspěchů našich sportovců, ale zároveň vnitřně prožíval i nesplněné cíle a touhy některých našich reprezentantů.

Je dobré, že po sportovní stránce můžeme letošní olympiádu hodnotit jako úspěšnou, sportovci, kteří na olympiádě předvedli hodnotné výkony, oprávněně prožívají pocity štěstí, radosti a dobře odvedené práce, ale nepřijatelné praktiky Českého olympijského výboru to nevyřeší.

Jsem přesvědčen, že naši sportovci, a to nejen ti slavní a mezinárodně úspěšní, ale doopravdy všichni, si zaslouží, aby sportování u nás bylo férové, řídilo se platnými pravidly a samozřejmě odpovídalo mezinárodním úmluvám. Bohužel u spolku, který se tak často a okázale zaštiťuje značkou pěti spojených kruhů a který by měl jít příkladem, tomu tak není. Stanovy Českého olympijského výboru totiž jednoznačně odporují některým zásadním nařízením základního dokumentu Mezinárodního olympijského výboru – Olympijské charty, v jejíž prováděcích ustanoveních je jasně uvedeno, že „… existuje-li nějaký rozpor mezi stanovami národních olympijských výborů (tedy i ČOV) a Olympijskou chartou, rozhoduje Olympijská charta“.

Faktické vnitřní uspořádání ČOV nevyhovuje požadavkům OCH, ale ani vlastním stanovám, neboť mezi členy nejsou povinní členové (volení zástupci sportovců, kteří se zúčastnili olympijských her) a naopak jsou za členy považovány organizační složky bez právní subjektivity. OCH (ale také česká legislativa) např. nepřipouští, aby za členy ČOV byly pokládány i některé organizační složky státu atd., atd. Stanovy ČOV tak mají daleko k demokratičnosti, jelikož práva skutečných členů jsou porušována, a naopak členská práva mohou uplatňovat i nečlenové.  



Dlouho jsem se domníval a věřil, že nejlepší cestou k nápravě pokřivených aktivit Českého olympijského výboru by měla být dohoda, pochopení a snaha o rychlou nápravu. Na všechny výzvy k ní však jediný statutární zástupce ČOV (mimochodem tento vůdcovský princip vedení národních olympijských výborů OCH také nepřipouští) Jiří Kejval nereaguje a arogantně je přehlíží.  

Proto není jiné cesty než sjednat nápravu formálními, procedurálními prostředky. U našich soudů již čeká na vyřízení několik žalob, které nepřípustné jednání a protizákonné fungování ČOV jasně a konkrétně pojmenovávají. Je známo, že Mezinárodní olympijský výbor má snahu velmi striktně dbát na čistotu olympijského hnutí ve světě. V nejbližší době se bude muset zaujmout jasné stanovisko ke všem praktikám ČOV, které jsou v příkrém rozporu s Olympijskou chartou. Pozitivní sportovní sláva našich sportovců bude, bohužel, na nějakou dobu nahrazena negativní „slávou“ ČOV, protože se i v mezinárodním měřítku ukáže, že český olympijský spolek není tak olympijský, jak by být měl. Při troše snahy a osobní pokory bylo možné zamést si pečlivě před vlastním prahem a celou nepříjemnou záležitost vyřešit s co nejmenšími ztrátami. Jiří Kejval je v současnosti dokonce členem MOV, o to více je nepochopitelné, že stále tvrdošíjně jakoukoli nápravu odmítá. Že by si ani on neuvědomoval, že není sláva jako sláva…?

Zdeněk Ertl