Svátek má: Hanuš

Komentáře

Americký sen Ivany Zelníčkové-Trumpové

Lyžařka, modelka, designérka, hoteliérka, spisovatelka, narozená 20.února 1949 v tehdejším Gottwaldově, dříve a nyní opět Zlíně na Moravě, zemřela 14.července 2022 v New Yorku.

Dnes se  ví  v Čechách i na Slovensku, anebo se o tom alespoň vyprávějí příběhy, jak šestiletá Ivana Zelníčková vyrazila za svým štěstím a bohatstvím na lyžích. Menší zájem už je o to dozvědět se, že díky rodinným poměrům získala svůj první bonus – sociální inteligenci a  rodičovskou výchovu – a začala si začala osvojovat hodnoty, které se jí staly průvodcem soukromým i profesionálním životem. A někdy už jen výjimečně, jak se stalo, že postupně jimi obohatila i životy svých blízkých ve Spojených státech..

Z Valašska a okolí Zlína odcházely nejméně dvě století ze svého domova osoby a osobnosti, které by měly být známé a vážené zejména proto, co ve svém životě dokázaly. Snad i zde můžeme připomenout, že z tohoto kraje na pomezí Moravy a Slovenska pocházela rodina národohospodářského fenoménu rodiny a firmy Baťa, stejně jako pokus o navázání na tuto tradici, kterým byl projekt JZD Slušovice. Patří sem také cestovatelé a šiřitelé kultivovaného poznávání světa a jeho zvláštností – Hanzelka a Zikmund, vyrůstal zde čtyřnásobný olympijský vítěz Emil Zátopek, jehož životní krédo „Když nemůžeš, tak přidej!“ se ještě dnes zdá naším současníkům aktuální. Ve Spojených státech se stal úspěšným na Valašsko se vracející svým Radegastem a sousoším Cyrila a Metoděje Albín Polášek, a další pozoruhodní, kteří v doma i v zahraničí reprezentovali genia loci - ducha domu a místa, který jim vládne. Z evangelických Hodslavic vyšel Otec národa František Palacký, politik evropského formátu a vážnosti, jenž by nemusel být ani dnes zapomenut.

O tomto kraji se říkalo, že když Valach ráno vstane a vyjde před  dům na horách, pohlédne k nebi, rozhlédne se po kraji a přemýšlí jaký bude den, který mu byl darován. Věří v Boha vlastním, osobitým způsobem a nenechá si do své víry a názorů od nikoho příliš mluvit.

Ivana Zelníčková, později Trumpová, ve snaze uskutečnit své sny by mohla být příkladem tvrdohlavé vůle je uskutečnit. Snad byl na počátku sport, ale její spolužáci vzpomínají, že už na základní a střední škole projevovala vůli k úspěchu, kterou uměla rozdělit mezi školu a sport. Byla v mládí a později úspěšná skoro ve všem, co se rozhodla dělat, i když její cesta životem nebyla jen vítězoslavná. Jako kdyby chtěla mladá sportovkyně, která se vydala do světa, dokázat, jak říká klasik, že nejen výhry, ale i „naše prohry, mohou být dokonalé“.

Když v roce 1990 zemřel její otec Miloš Zelníček, přijela se s ním do Zlína rozloučit se svými dětmi a tehdejším manželem Donaldem Trumpem. Sice ještě nebyl ani kandidátem na prezidenta Spojených států, ale už tehdy se nepřátelsky zaujatým slídilům zdálo, že je třeba najít, jak je u nás téměř národním zlozvykem, na něho nějakou špínu. Stejně jako později, když, jistě opět z nepříliš bohumilých důvodů, někoho z okolí prezidenta  napadlo, že Ivana, stále ještě Trumpová, by mohla být velvyslankyní České republiky u vlády Spojených států.

Paní Ivana na to reagovala s nadhledem, před nikým se nepředváděla filosofickými tezemi a politickými úvahami, a ukázalo se, že i ona se stále ještě umí rozhlédnout po zemi, kde se narodila a řídí se svým kategorickým imperativem. Jako kdyby i po svém intenzivně žitým životem na místech poznamenaných shonem chtěla ukázat, že je možné se třeba jen na chvíli zastavit a přemýšlet o tom, jaké budou ty další jí darované dny.

Někdy se zdá, že lidem na Valašsku slunce svítí jinak a pije se čistší voda než jinde a okolo nás. Nedivme se proto, že z tohoto kraje pochází tolik „diplomatů bez pasu“, kteří pro svou rodnou vlast udělali víc, než ti, kteří  si myslí, že je nějaký úřad nadal právem vážit si sebe víc než těch druhých.

V životopisu Ivany Trumpové jsou události, o kterých můžeme říkat, že jsou typické. Na lyžích jezdila nejen v okolí chaty Na Portáši, ale v té době dřevěných lyží, řemínkového vázání s jedním Markrem, několika lanovek a  vleků ve Vrátné dolině, na Chopku, Skalnatém plesu a ve sv. Petru v Krkonoších, se díky svým schopnostem dostala na studia Fakulty tělesné výchovy a sportu University Karlovy, na kterou vzpomíná ve svých pamětech jako na svou Alma Mater.  

Tam se mladí lidé sdružení okolo lyžařského oddílu Slavia VŠ věnovali na začátku „normalizujících se“ sedmdesátých let nejen sjezdovému lyžování. Byli mezi nimi lidé „svobodných povolání“, výtvarníci, pop-muzikanti. Krátce se tam stal jejím přítelem Jiří Štaidl, básník a textař písní tehdy svou popularitu vytvářející Karla Gotta. A vysokoškolští studenti v té době, po bouřlivém roku 1968, měli svou popularitu, ačkoliv mnozí z nich přemýšleli, a často také uskutečnili,  o svém odchodu do emigrace.



V tomto prostředí uměla Ivana Zelníčková uplatnit svou později pověstnou sociální orientaci a pokusila se, podobně jako mnoho dívek a mladých žen v té době, odejít od nejisté budoucnosti v socialistickém Československu. V roce 1975 se poprvé provdala za rakouského sjezdaře Alfréda Winkelmeiera, získala ceněnou výjezdní doložku  a pas. Díky tomu mohla nejen cestovat po Evropě, nejen lyžovat v Alpách, ale i v tehdy vznikajících centrech ve Spojených státech, kam ji uvedl nový manžel - Čechoameričan Georg Syrovatka. Ani s ním nežila dlouho,  až se seznámila s již tehdy majetným, americky pohledným a o dva roky starším Donaldem Trumpem. O něm nevěděla, že bude, a podle jejích slov ji ani nenapadlo, že by mohl být americkým prezidentem. Tento sňatek (1977) jí tehdy záviděli i lidé z jejího okolí, mezi nimi i ti, kteří o ní později začali říkat, že se z ní stala „pretty woman“, což ona sama ve svých životopisech popírá. Vydržel patnáct let a jejich rodinné vztahy prošly změnami, které mají svou zřejmě nepřerušitelnou hodnotu.

Manželství s Doníkem trvalo až do roku 1992, a to už byla doba, kdy se Diana Francis Spencer stala Princeznou z Walesu, a úspěšné ženy v jakémkoliv oboru činnosti, začaly být mediálně posuzované nebo odsuzované, slovy filosofa Karla Kosíka, jako princezny nebo řeholnice.

Pomluvy o ní se někteří novináři snažili rozprodat v době předvolební kampaně Donalda Trumpa v roce 2016, ačkoliv už byli Trumpovi dávno rozvedeni. Tehdy se „už“ Ivanka ještě dvakrát provdala a  rozvedla a její tři děti, které měla s Donaldem Trumpem, ji učinily osminásobnou babičkou. Některé z nich se jezdily podívat do Zlína za babičkou Marií Zelníčkovou, která se ještě v roce 2016 vydala osobně podpořit Donalda Trumpa ve volební kampani.

Kdyby v životě Ivanky a Ivany nehrály úspěch a peníze velkou roli, nemusela by si, zejména ženská část české veřejnosti, všímat toho, že byla studentkou, modelkou, designérkou, „vyhlášenou hoteliérkou roku“,  spisovatelkou – autorkou autobiografie For Love Alone (1990) vydané česky pod názvem Jen z lásky (1992) nebo Free to Love (1993, česky jako Volná pro lásku). Ani toho, zda prožila naplnění svého amerického snu i se všemi běžnými trápeními a zklamáním, stejně jako s radostmi s úspěchy.  

To nejlepší teprve přijde je  titul jejího textu z roku 1996. Stačilo by jen říct, že hodně toho, co Ivana i Ivanka od života očekávala už tady bylo. S Donaldem Trumpem, americkým prezidentem v letech 2017– 2021 má syny, Donalda a Erica, a dceru Ivanu. Přesto, že se už jako „princezna“ po svém rozvodu ještě dvakrát rychle vdala a rozvedla. Syn Donald jr. mluví česky, také proto, že byl blízký své babičce Zelníčkové, která jej, podle jeho slov tlumočených bulvárem, naučila říkat "děkuji" a "prosím" a nenechávat zbytky jídla na talíři po obědě nebo večeři.

Asi to nemusí být všechno pravda, ale přece jen se kus Valašska a Moravy s pomocí Ivany Zelníčkové do Spojených států dostal.

Zdeněk Zbořil

Z připravované publikace Dějiny sebevědomí, III. (Podtitul třetího dílu je Diplomaté bez pasu)

Zdroje:
For Love Alone, New York, Pocket Books 1992, z angl. přeložil Ladislav Smutek jako Jen z lásky, Liberec, Dialog 1992
Free to Love, New York, Pocket Books 1993, z angl. přeložila jako Věnceslava Lexová jako Volná pro lásku, Litvínov, Dialog 1993
The Best Is Yet to Come. Coping with Divorce and Enjoying Life Again, New York, Pocket Books 1995, z angl. přeložila Věnceslava Lexová jako To nejlepší teprve přijde, Liberec, Dialog 1996



Koalice SPOLU podpořila tři kandidáty na post prezidenta republiky. Koho byste podpořili vy?